tématická surfářská prkna

Od Havajských břehů k plážím Kalifornie aneb kultura surfování a konopí v Americe

Užívání marihuany už je v dnešní době životní styl, stejně jako surfování. Každou z těchto činností provází jistá euforii. Uvolnění, vzrušení, za některých situací i napětí nebo možná i strach, to vše u těchto životních stylů najdete. Ale kde to vlastně začalo?

surfování jako životní styl
Havajská surfařská kultura má dlouhodobý vztah s kouřením tzv. pakalolo. Takový havajský výraz pro marihuanu, paka znamená kouřit a lolo znecitlivění, který je stovky let starý. Úplně první základy surfování v prastaré Polynésii jsou datovány až do dvou tisíc let před naším letopočtem. Tehdy to však byla spíše zábava pro děti, které jezdily na vlnách prakticky na všem, co mohlo plout. Třeba na uschlých kokosových listech, nebo na kusech dřeva. Vědci se domnívají, že ta opravdová posedlost surfováním začala někdy v roce 1200 našeho letopočtu. A to v době, kdy děti i dospělí surfovali na místech dnes známých jako východní Polynésie (Havaj, Markézy, Tahiti, Cookovy ostrovy a Nový Zéland.
Ovšem ta pravá vášeň, vytvoření surfařského stylu jízdy a design prkna začaly na Havaji a díky těmto důležitým aspektům se Havaj považuje jako kolébka surfování. Ze surfování se stala dominantní rekreační kultura, na které by lidé až fanaticky závislí. Ať už to byli sedláci nebo výše postavení. I když v rané Havaji fungoval kastovní systém, surfování bylo dostupné pro všechny a dodnes je považováno jako nejpopulárnější a nejlepší věc, kterou Havaj přinesla světu.

havajská pláž

Jak se konopí dostalo na ostrovy?

První surfaři byli z Havaje, ale stále není známo, jak dlouho už kouřili konopí, nebo jak se vlastně na ostrovy dostalo. Ať už se semínka konopí na ostrovy přinesl vítr nebo ptáci, nebo si je prastaří Polynésané, kteří ostrovy osídlili, přinesli sebou, když se chystali na cesty na svých kánoích a měli je mezi ostatními bylinkami a léčivy. Tehdejší Polynésané (většinou lid z Tahiti), pocházející z jihovýchodní Asie, se mohli nějakým způsobem setkat s konopím jako zdrojem surovin nebo léčiv. Semínka konopí sebou mohl přivést v roce 1778 kapitán Cook, jehož posádka pravděpodobně konopí měla na svých cestách.

O čem se však nepochybuje je to, že duch Aloha z Havaje je takovým synonymem pro lehce přicházející euforii při kouření konopí. Havajené dávali jména tehdejšímu pakalolo podle toho, kde ho sklízeli (Kona Gold, Nahiku Maui – dnešní odrůda Maui Wowie, Puna Buddaz a Kaua’i Electric). Konopná semínka, stejně jako pěstitelské praktiky si předávali ve svých rodinách po generace jako rodové dědictví.
Obvykle tyto informace s nikým nesdíleli. Haloes (běloši) neměli příliš velkou důvěryhodnost v té době, a nakonec v roce 1893 naplánovali převrat posledního Havajského monarchy, aby se Havaj připojila ke Spojeným Státům. Bylo tedy v jejich nejlepším zájmu, aby si svá tajemství nechali pro sebe.

Od státu ke státu: havajská kultura a kalifornské vlny

obálka časopisu Surfař

V padesátých letech minulého století se surfařská scéna přesunula z Havaje do Kalifornie. Tehdy bylo mnoho surfařů s protikulturním hnutím v roce 1964. Toto masivní „probuzení“ postihlo mladé lidi, kteří byli otevření a nebáli se dát najevo, že jejich vláda nejedná v zájmu svých občanů a nemůže být ani řízena lidmi, když posílá mladé, sotva dospělé Američany zabíjet do neospravedlněné války někde v Jihovýchodní Asii.
S rostoucím dojmem, že stávající zákony nebyly férové nebo stejné pro všechny, začala hnutí za lidská práva a práva žen, které přinesly razantní změnu do konzervativního způsobu života v zemi. Tahle kulturní změna pracovala na plné obrátky a mnoho mladých lidí tehdy našlo svou životní cestu.
Konopí bylo na hodně na očích v šedesátých letech. Kouřilo se po celé Americe, ale nejvíc v Kalifornii. Koncem šedesátých let se taky začala formovat Humboldt. Tato seedbanka má více než 40 let praxe v oboru pěstování a nabízí jedny z nejlepších semen konopí.

Surfaři z Laguna Beach, kteří byli součástí Bratrstva Věčné Lásky, pluli v roce 1970 na Maui a vzali sebou semínka konopí a rostliny z Mexika. Zůstali tam a podělili se o to, co měli. Nakonec se z nich stali jezdci na velkých vlnách, stejně jako všichni kdo rádi surfovali na Havaji v zimě.

Kouření, surfování a černý trh

americký surfař v Kalifornii

Věci se pokazily, když tehdy nebojácní surfaři začali pašovat tzv. Thai stick (silné konopí ve formě listů, ubalených do jointů) z Jihovýchodní Asie. Cena konopí v zámoří byla až směšně nízká. Bylo jen otázkou času, kdy to převezou do Států a začnou na tom vydělávat velké peníze.
Začlenění do černého trhu s konopím nebylo jen pro nějaké nadšence z okraje společnosti, kteří hledali nějaké vzrušení. Surfování proto představovalo excelentní krytí. A i když si jedinci prošli kolikrát hodinami nebo dny nervozity, věděli, že si můžou vydělat dost peněz a splnit si tak svůj surfařský sen.
V dnešní době ale už není surfování a kouření trávy tak propojené jako ve dvacátém století. Mnoho surfařských ikon už zde díky užívání drog (kokain, metanfetamin, heroin) není. Hold už to dneska nejde tak jednoduše jako v časech nám už minulých. Po všech těchto událostech je to pozoruhodná náhoda, že v dobách, kdy se pomalu začíná legalizovat prodej konopných semínek, různých odrůd, olejů a extraktů se surfování jako sport začlenilo mezi olympijské sporty. Poprvé toto řádění na vlnách uvidíme v roce 2020 na Olympijských Hrách v Tokiu.
vodní tunel

 

Napiš komentář