Growshopy a šíření toxikomanie – Právní rozbor

§ 287 Šíření toxikomanie, trestní zákoník

(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci

1 a) jako člen organizované skupiny,

b) vůči dítěti, nebo

c) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči dítěti mladšímu patnácti let.

Návykové látky jsou definovány ustanovením § 130 trestního zákoníku a § 2 zákona o návykových látkách, resp. jeho příloh č. 1 – 7.

Pojem zneužívání návykových látek zákonem definován není, z hlediska adiktologického (věda o závislostech) se zneužíváním rozumí abúzus (nadměrné užívání) návykových látek, které může vyvolat syndrom závislosti (tzv. toxikomanii). Odborní zástupci adiktologické obce se účastnili tvorby §§ 283 – 287 trestního zákoníku.

Zneužívání je však jiné jednání, než prosté užívání návykových látek označované jako experimentování nebo rekreační užívání. Analogií nám může být i pro laika patrný rozdíl v užívání a zneužívání alkoholu. Užívání návykových látek proto nelze směšovat s pojmem zneužívání, stejně jako nelze klást rovnítko mezi užíváním návykových látek a závislostí. Zneužívání návykových látek a vznik závislosti je mnohafaktoriální proces, viz Kalina, K. a kolektiv, Drogy a drogové závislosti, Úřad vlády ČR, 2003.

Ustanovením skutku „šíření toxikomanie“ se zákonodárce zaměřil na trestní postih úmyslného jednání, jehož cílem je přispívat k nadměrnému užívání (zneužívání) návykových látek jako prevenci vzniku závislosti k ochraně veřejného zdraví. Pokud by zákonodárce zamýšlel trestněprávně řešit podporu v jakémkoliv užití návykové látky, použil by pojmu užívání, nikoliv zneužívání.

Orgány činné v trestním řízení musí před podáním obvinění dle zásady vyhledávací a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2, odst. 5 trestního řádu) prokázat skutky, které jsou obviněnému kladeny za vinu, občané svou nevinu prokazovat nemusí (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Úkolem orgánů činných v trestním řízení, popř. soudu, pak musí být prokázání jednání směřující k podpoře zneužívání (nadměrnému užívání, abúsu) návykových látek. Ve smyslu ustanovení skutku „šíření toxikomanie“ takovým jednáním rozhodně není prodej či poskytování poradenství, literatury, semen, pěstitebních či kuřáckých pomůcek.

Pomineme – li nepominutelné, že totiž growshopy prodávají zcela legální a jinde dostupné zboží, které může být mj. určeno k pěstování a zpracování konopí na tzv. marihuanu, je zásadní námitkou zákonnosti postupu policie proti growshopům fakt, že odůvodnění policejního zásahu je v přímém rozporu se smyslem ustanovení trestného činu šíření toxikomanie. Jak již bylo uvedeno a je pro věc rozhodné, úmyslem zákonodárce bylo daným ustanovením trestního zákoníku chránit veřejné zdraví a minimalizovat vznik závislostí (tzv. toxikomanie).

Uveďme proto nejen zanedbatelný návykový potenciál konopí z hlediska vzniku závislosti (toxikomanie), a to včetně konopí užitého jako tzv. marihuana, která je na úrovni návykového potenciálu kávy (viz např. Miovský, M., Popov, P., Dvořáček, J., Konopné drogy z hlediska rizika závislosti, Revue české lékařské akademie, roč. 8, 2012), ale jde především o individuální a celospolečenský prospěch z užívání konopí včetně tzv. marihuany občany.

Odborné poznatky dokazují, že prospěch z užívání konopí včetně tzv. marihuany jednoznačně mnohonásobně převyšuje rizika, která mohou vzniknout. Objem odborné literatury na toto téma je natolik obsáhlý, že odkažme jen na seci Odborná literatura na www.konopijelek.cz

Řadou odborných prací je rovněž opakovaně vyvrácen široce sdílený mýtus o marihuaně jako vstupní droze k tvrdým drogám a celá řada dalších mýtů, z mnoha důkazů uveďme např. monografii Miovský, M. a kol., Konopí a konopné drogy, Grada, 2008.

Pro laika, který se nechce pouštět do studia odborné literatury, uveďme jednoduchý a snadno pochopitelný příklad prospěšnosti užívání konopí včetně tzv. marihuany: Konopné drogy v průběhu roku opakovaně užívají stovky tisíc občanů ČR. Nejvíce pak lidé ve věkové skupině 20 – 29 let (53% populace), nejméně pak ve věkové skupině nad 60 let (3% populace), v populačním průměru pak jde o 26%. Avšak podle údajů z roku 2011 jen 1350 občanů vyhledá ambulantní poradenství či se ambulantně léčí z důvodů problému vzniklých při užívání nebo abúsu konopných drog, hospitalizováno bylo z důvodů spojených s konopnými drogami 185 občanů, viz Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR v roce 2011, Úřad vlády, 2012.

Toto tvrdá epidemiologická data jednoznačně ukazují, že míra rizika ku míře prospěchu jsou neporovnatelná. Bohužel mýtus o škodlivosti konopí nebo spíše tzv. marihuany je díky dlouhodobé propagandě ve společnosti široce zakořeněn. Trestní postih však nemůže a nesmí být založen na předsudcích, neboť jen zákon stanoví, co je trestným činem, viz čl. 39 Listiny.

K tomu dodejme, že pokud growshopy prodávají semena s deklarovaným obsahem (CBD, THC), odbornou a osvětovou literaturu, zeminu a hnojiva v biokvalitě nebo vaporizery, a to i současně, lze na jejich jednání plně vztáhnout jednání, které zákonodárce vyloučil z trestného činu „šíření toxikomanie“, a to z důvodu aktivního přínosu k minimalizaci rizik poškození občanů – spotřebitelů. Citujme z důvodové zprávy k trestnímu zákoníku (tisk 410/0, 25.2.2008) „Smyslem tohoto ustanovení není postihnout jednání, které je vykonáváno se záměrem zmírnit negativní psychické, zdravotní a sociální dopady zneužívání návykových látek na jejich uživatele. To odpovídá Národní strategii protidrogové politiky, která stanoví jako jeden z dlouhodobých cílů snížení negativních sociálních a zdravotních dopadů a poškození způsobovaných užíváním drog snížit s tím spojené společenské náklady.“

Z tohoto důvodu by mělo být (nejen) u Ústavního soudu, popř. Evropského soudu pro lidská práva zpochybněno odkazování se policie na judikát Nejvyššího soudu 8 Tdo 1206/2012 pro jeho hrubý rozpor s čl. 39 Listiny (growshop a šíření toxikomanie, odkaz na judikát zde).

Pozn. Pokud byste měli ještě jinou právní argumentaci, děkuji předem o zaslání na dusan.dvorak@konopijelek.cz