Někteří významní neurovědci protestují proti iracionálnímu očerňování drog. Jejich řádné poznání by prý mohlo být užitečné pro lékařství.
Psychotropní či omamné látky vzbuzují od pradávna značný společenský zájem, ale jsou regulovány různými zákazy, kdy je třeba možné držet pro vlastní potřebu jen „menší než malé množství“, jak zněla legendární česká formulace. Společnost je upozorňována na jejich škodlivost vedoucí k vážným závislostem, zdravotním potížím i rozpadu osobnosti. Nařízení a zákony, jež zakazují a kategorizují do tříd drogy jako cannabis, houbičky, extázi a jiné psychoaktivní substance, prý ovšem poškozují i vědecký výzkum, který hledá léky na různé nemoci.
S takovým vyjádřením přišli neurovědci v nejnovějším vydání odborného časopisu Nature Reviews Neuroscience. „Důležitým a nešťastným dopadem takových omezení je skutečnost, že znesnadňují, a v řadě případů i znemožňují výzkum fungování těchto látek a jejich možného terapeutického využití například na deprese a posttraumatický stres,“ uvádí trojice autorů v abstraktu článku, jenž vyšel on-line 12. června.
Zákony překážejí v užitečném výzkumu
Tématu si povšimla i média. „Rozhodnutí zakázat tyto látky bylo založeno na vnímání nebezpečnosti těchto látek, ale v mnoha případech byla škodlivost zveličována,“ cituje agentura Reuters neuropsychofarmakologa Davida Nutta z londýnské Imperial College. Profesor přidal i třaskavou větičku: Kvůli zákazu těchto látek jde prý o „nejhorší případ cenzurování vědy od dob, kdy katolická církev zakázala Koperníkovy a Galileovy práce“.
Nikdy už prý nebyly zákony „updatovány“ v souladu s tím, jak věda pokročila a přinesla řadu důkazů, že jsou tyto drogy „relativně bezpečné“. Spolu s kolegou Lesliem Kingem (se kterým působili oba jakožto poradci britské vlády pro drogovou politiku) tvrdí, že překážky výzkumu a terapie existují pouze z politických a nikoli vědeckých důvodů.
K výzvám po obroušení striktních zákazů se přidává i třetí spoluautor zmíněné práce, doktor David Nichols z University of North Carolina. „Pokud bychom přijali racionálnější přístup k regulaci drog, pomohlo by to vědcům k pokroku ve studiu vědomí, v mechanismech fungování mozku, psychóz a mohlo by to vést až zásadním léčebným inovacím proti duševním nemocem,“ uvedli neurovědci pro britský tisk.
Profesor Nutt, jenž mimo jiné pokusně prokázal, že užití psilocybinu z „kouzelných houbiček“ zabírá i na jinak neléčitelné pacienty trpící depresemi, se musel ze svého poradcovského postu poroučet v roce 2009. Tehdy veřejně kritizoval vládní kroky, jež ignorovaly nejnovější doporučení vědců týkající se regulace užití konopí a extáze. Letos v dubnu už údajně nemohl Nutt ve výzkumu léčebného užití psilocybinu pokračovat, neboť dle nařízení jde o nelegální látku, která nemůže být ani výzkumně konzumována.
Vědecké hlasy, které nejsou slyšeny…
O přesnost této formulace jde ovšem až v jiném řádu. Klíčové je, že významní neurologové přišli s vážným vzkazem, ba obviněním, jak široce mohou politické kroky a zákazy zasahovat do bádání a poznávání světa. A co víc: v témže týdnu sdělila Fiona Foxová, jež má ve Velké Británii na starosti komunikování vědeckých poznatků veřejnosti, že „názory význačných britských odborníků nejsou slyšeny“. Úpí tím prý veřejná debata o vážných tématech, zvláště v kritických chvílích.
„Někteří z vědců, kteří radí vládě, patří k nejlepším v zemi. Ale až příliš často jsou jejich hlasy ztraceny a neproniknou k veřejnosti a médiím,“ řekla BBC News Foxová, která vede Science Media Centre (SMC), jež má obyvatelstvu osvětlovat složitá témata jako klonování, geneticky modifikované potraviny nebo hrozby různých epidemií. Ředitelka upozornila, že k vědcům pracujícím pro vládu (a k jejich skutečným názorům) nebylo někdy lehké proniknout, neboť zasáhli různí úředníci a „nepříjemné pravdy“ nezprostředkovali.
Nejde o žádné novum ani geografickou zvláštnost. O tom, že politici běžně přehlížejí vědecké výzkumy, které se jim nehodí, hovořil nedávno s ČESKOU POZICÍ urbanista Martin Říha. Radostně výskat, jako to činili ti dávní a divocí Skythové, tedy nemůžeme. Ignorování výzkumů spíše zadělává na pořádnou depresi, před jejímž léčením nás kdosi „chrání“.
zdroj: ceskapozice.cz, text: Martin Rychlík
