Ústavní soud rozhodl o neplatnosti definice „většího, než malého množství drogy“ od teď je teoreticky opět trestné i když u vás najdou 0,5 gramu konopí. Nyní je na libovůli každého soudce, jak se k tomu postaví, například není vyloučeno, že si půjdeš sednout za gram a další „liberálnější soudce“ to smete ze stolu. Právní stát?
Soudci zrušili také část sporného vládního nařízení včetně tabulky vymezující „větší než malé množství“ jednotlivých omamných a psychotropních látek.
Při posuzování drogových deliktů by soudy měly rozhodovat jako před rokem 2010, řekla České televizi vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. O nových kauzách tedy budou soudy nyní rozhodovat podle konkrétních okolností a dřívější judikatury. Bradáčová také upozornila, že dnešní verdikt se nedotkne případů, o kterých již bylo rozhodnuto.
Pokud by zákonodárci nechtěli ponechat plnou rozhodovací kompetenci soudům, musejí zapracovat hodnoty „většího než malého množství“ přímo do trestního zákoníku, třeba ve formě přílohy. „My ale nic takového nedoporučujeme nebo nevnucujeme, protože si myslíme, že je v moci soudů, aby tyto věci řešily,“ řekl novinářům ústavní soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Samotná formulace „větší než malé množství“ v zákoníku zůstává.
Návrh podal liberecký soud
Návrh na zrušení části trestního zákoníku podal Okresní soud v Liberci. Dospěl k závěru, že zmocňovací ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a porušuje právní zásadu, podle které nelze uložit žádný trest bez opory v zákoně. Vládní nařízení je norma nižší právní síly, a tak údajně nemůže zakládat trestnost činu.
Okresní soud konkrétně řeší případ ženy obžalované z přechovávání pervitinu. Pro rozhodnutí o trestnosti je také v její kauze klíčové posouzení, zda měla „větší než malé množství“ drogy. Kvůli pochybnostem o ústavnosti právní úpravy přerušil okresní soud řízení a obrátil se na Ústavní soud. Nyní by se měl k případu vrátit.
Napadené ustanovení trestního zákoníku přesně říkalo, že vláda nařízením stanoví, „jaké je množství větší než malé“ u drog a jedů. Návazné vládní nařízení platilo od ledna 2010. Například u pervitinu stanovovalo jako větší než malé množství dva gramy, u kokainu gram, u hašiše pět gramů.
Je třeba řídit se zdravým rozumem, řekla Bradáčová
Bradáčová připomněla, že do 1. ledna 2010 pojem vymezující „větší než malé množství“ jednotlivých omamných a psychotropních látek existoval rovněž, ale žádné vládní nařízení s určitými množstvími neexistovalo. „Praxe postupovala tak, že se po určité době vytvořil úzus, jaké množství považuje policie a státní zastupitelství za větší než malé, a judikaturní praxe soudů to množství posléze určitým způsobem redukovala a akceptovala,“ vysvětlila Bradáčová.
Podle ní je potřeba na někdejší praxi navázat, ale vzít přitom v potaz současnou kvalitu drog, která se oproti tehdejším letům zlepšila.
Bradáčová řekla, že dnešní rozhodnutí není žádnou tragédií pro postih drogové kriminality, a upozornila, že ve většině evropských států množství drog rovněž neurčuje moc výkonná, ale soudní praxe.
Žalobkyně připustila, že se zřejmě ozvou kritici rozhodnutí Ústavního soudu. „Ale trestní právo není o vážení a měření, je rovněž o úvaze a zdravém rozumu,“ uzavřela Bradáčová.
Nález Ústavního soudu vstoupí v platnost dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy za několik dní. Soud v odůvodnění výslovně stanovil takzvaná intertemporální pravidla, takže se nález nedotkne starších kauz, ale jen nových drogových deliktů. „Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání napadené právní úpravy,“ uvedl generální sekretář soudu Ivo Pospíšil.
Soudci při rozhodování nebyli jednotní. Odlišné stanovisko k výroku uplatnili Jan Musil a Vladimír Kůrka, výhrady pouze k odůvodnění měli Jan Filip a Ivana Janů.
I po dnešku zůstává v platnosti část zmocňovacího ustanovení i vládního nařízení, která se týká jedů. ÚS ji zrušit nemohl, protože ji okresní soud v tomto řízení nebude aplikovat. Podle Nykodýma se však výhrady ÚS týkají i této části právní úpravy.
Vracíme se na začátek, říká protidrogový koordinátor k verdiktu soudu Jindřich Vobořil
Co rozhodnutí Ústavního soudu znamená v praxi?
Zatím je to neutrální, uvidíme, co se s tím stane v praxi. Především se v tuto chvíli ruší ty dohodnuté hranice, ta část zákona, podle které vláda může určovat, které množství je trestné, když někdo drží drogu.
Nedávno jsme o tom měli spor s Bavorskem, byl tady bavorský ministr vnitra. Říkal: „Chceme, abyste snížili to množství.“ Přitom v Německu to mají tak, jak to dneska nalezl Ústavní soud, že to neřeší vláda. Jsou nějaké nálezy soudu, ze kterých se precedentně vychází, ale každý soud to určuje individuálně, tzn. může trestnost snížit i zvýšit.
Může se stát, že člověk, který u sebe držel čtyři gramy pervitinu, ale prokáže, že je měl pro vlastní potřebu, tak z toho může být jenom přestupek. Naopak i menší množství než ty dosavadní dva gramy se může stát trestným činem, pokud soud shledá, že u sebe někdo sice měl jen půl gramu, ale snažil se ho využít na prodej.
V tuhle chvíli je to tak, že pokud se neprokáže, že ten člověk prodával jakékoliv množství nebo propagoval toxikomanii a pokud to množství jen držel a měl ho jen pro vlastní potřebu, tak se k té přibližně dvoudenní dávce přistupovalo jako k přestupku. Pokud to bylo větší množství, bylo to šmahem bráno jako trestný čin.
Jednoznačný klíč, jak posoudit, co je trestné a co ještě není, tedy neexistuje?
Přesně tak. Může to být hodně dobře a hodně špatně. Záleží na tom, jaká soudní praxe se teď usadí, jak my na to zareagujeme, abychom dali dohromady nějakou úvahu o dobré praxi.
Snad to říkám správně, v oblasti práva jsem laik, ale v Německu o tom opravdu rozhodují soudy s tím, že berou určitou praxi z nálezů nejvyššího soudu. U některých lidí je to množství drogy pak třeba trojnásobné, než stanovovaly ty naše tabulky jako trestné, ale když soudní znalci prokáží, že to množství bylo pro vlastní potřebu, je zbytečné toho člověka trestat vězením, protože to nikomu nepomůže, ani daňovým poplatníkům, ani tomu člověku. A naopak. Je to hodně o jakémsi soudním sebevědomí, o jakési kultuře soudnictví.
Naše soudní praxe je spíše rigidnější, takže s tím byly problémy, než se zavedly tabulky. Policie už ostatně předtím nějaké orientační tabulky měla a orientačně se podle nich řídila. Ta praxe se ukázala jako problematická a teď se vracíme na začátek. Rozumím tomu, proč to Ústavní soud říká. Individuální posouzení je lepší, pokud se to soudy dobře naučí. Nehledě na to, že se neustále dohadujeme, jestli to či ono množství je dost, nebo málo.
Jak nyní budete postupovat?
V tuto chvíli bude záležet na individuálním posouzení. Představuji si to tak, že k tomu teď zpracujeme podklady, jakýsi manuál k odbornému určení. Bojím se, aby to nezpracovávali jen chemici na ministerstvu zdravotnictví, ale aby to byl konsensuální materiál. Pravděpodobně si budou moct přizvat soudní znalce, to byl dobrý způsob, lepší než se jen držet nějaké tabulky.
Jiná věc je, jak to policie bude na začátku umět posoudit, než bude dotyčný člověk obviněn, jestli to budou posouvat do trestního řízení nebo ne. To jsou všechno věci, které se mohou stát velmi dobrou praxí i velmi špatnou praxí. Bude strašně záležet na nějakém konsenzu, budu se snažit dát dohromady pracovní skupinu z řad soudců, policie, odborníků z oboru adictologie, že bychom zkusili nějakým způsobem popsat dobrou praxi.
Zmínil jste chystaný manuál. Co by mělo být jeho obsahem?
To je můj první nápad, sám jsem se o rozhodnutí soudu dozvěděl z médií před hodinou. Můj první nápad je svolat pracovní skupinu, kde se zkusíme dohodnout na určité dobré praxi a zkusíme se domluvit se soudci a s policií, jak na to jít. Bojím se varianty, že se věci zpřísní a nám se zmnoží počet lidí ve vězení, což zaplatí naše peněženky a k ničemu to nebude. Místo toho, aby se ti lidé posílali třeba do léčby.
Takže v posuzování drogových deliktů očekáváte spíše zpřísnění než uvolnění?
Nevím, myslím, že je to příležitost k obojímu. Budu se snažit dělat vše pro to dát náměty, určitý popis dobré praxe. V tuhle chvíli je to nepopsaná stránka a záleží na tom, kdo se jí chopí.
z idnes
